Drastnik reginae:

1399 Bratroň z Ješína DD. XIV. 14.

g) kaplan:

1382 Jan. farář v Minicích DD. XIII. 231. Jest to farář v Minicích u Kralup, který byl směnou ustanoven s farářem též Janem u SV. Štěpána ve zdi na Starém městě, nyní zrušeném, 1370 4. listopadu (Tingl II. 39).

Darování vsi Praskoles knězi Albertovi, rektoru při kapli sv. Apolináře na hradě Žebráce.

Podává Jan Křt. Roškot, kapitolní děkan karlšteinský.

Jan. vévoda korutanský, hrabě tyrolský a gorický, bratr Karla IV., daroval ves Praskolesy knězi Albertovi, rektoru při kapli sv. Apolináře na hradě Žebráce, jenž stal se pak r. 1357 prvním děkanem karlšteinským, listinou1) z r. 1348, jež v pře kladě zní:

My Jan. z Boži milosti vévoda korutanský, hrabě tyrolský a gorický, chceme, aby se všem jak přítomným tak i budoucím na vědomost dostalo: bedlivě to v mysli uvažujice uprostřed tísnivých a hnětoucích starosti, které stále naplňují nitro srdce Našeho, že jsme Božskou dobrotu tim bolestněji uráželi a tím častěji urážíme. čím víc až přespříliš mysl svou přikloňujeme k lásce ke tvorstvu a odvracíme ji od poznání tvůrce, a mimo to pokládajíce za slušné. spasitelné a rozumné, abychom k úctě, slávě a cti nejvyššího Pána a Vládce všech vládců, z jehožto pokynutí vládneme zde na zemi, a jeho přeslavné Rodičky Marie Panny neposkvrněné i všech svatých uctívání Božského tajemství, k jehož přesvatému oslavování na oltáři oběť těla a krve Páně, nad niž nic není užitečnějšího. nic sladčího, nie spasitelnějšího, nie vzácnějšího a nic plodnějšího k dosažení od Boha milosti živým a milosrdenství zemřelým, skrze ctihodné ruce kněží co nejpokorněji se obětuje, následujíce posvátných slepějí nejjasnějších knížat a králů českých a především nejvznešenějšího a přeblahoslaveného vévody Václava, tohoto království patrona, z jehož slavného rodu odvozujeme původ svůj, pokud nám možno, snažíme se se zvláštní píli rozmnožiti je, aby dobrotivý a milosrdný Otec nebeský, jenž jednotlivé činy lidské, jak je vidí, roztřiďuje a váží na vahách, i nám milostivým soudcem býti ráčil při posledním přísném soudě přes nesčislné naše poklesky a obmeškané zásluhy, zajisté proti nám svědčící: proto kapli ke cti sv. Apolináře, jejž mezi ostatními svatými. jejichžto skvělé zásluhy mnohými různými znaky ctností a zázraků oslavené svatá matka Cirkev velebí s obzvláštní úctou, z mnohých pocitů v lásce chováme, vystavěnou na našem hradě Žebráce, Námi tamtéž koupi nabytém a zřízenou, kteroužto kapli jsme tamtéž nalezli tak zpuštěnou, že se v ní velmi zřídka konaly služby Boží za příčinou nedostatku časných prostředků, jimiz opatřena jsouc křehká bytost

1) Z Pamětní knihy karlšteinské sv. I. str. 1. a 2. Srv. Sborník

III. str. 164. a 227.

lidská tím horlivěji může věnovati se službám Stvoritele svého, chtějíce obmysliti a vyznamenati ji duchovnimi výsadami, aby se v ní každý den jedna mše sv. sloužila po věčné časy od jejího rektora nebo jeho zástupce bez jakéhokoli přerušení, ves Praskolesy, Námi za Naše vlastní penize koupenou s veškerými právy, lidmi, platy, důchody, přijmy, požitky, užitky, výnosy, prospěchy, se všemi pozemky zdělanými i nezdělanými, rolemi, vrchy, pláněmi, pahorky, dolinami, vodami neb toky vodními, rybniky, rybolovy, čihadly na ptáky, honitbami, lukami, pastvinami, zahradami, občinami, mlýny, se všemi čestnými právy, všim majetkem, panstvim, soudnictvím, svobodami i ostatními všemi přislušnostmi jmenovanými i nejmenovanými, z čehokoli by pozůstávaly neb jakýmikoli jmény se odhadovaly, které tam nyní jsou pod zemí nebo nad zemi anebo příště budou, ničeho nikterak nevyjímajíc, dotčené kapli, jakožto věnování (dotaci) jsme darovali a darujeme, ji privlastňujeme, privtělujeme a jako dar stálý a trvalý beze zkrácení přidělujeme a odevzdáváme v držení, v majetek a k požívání každému téže kaple rektoru, ať je kdokoliv, ke klidnému a pokojnému spravování, udělujice (toto beneficium) od nynějška Našemu oddanému milému příteli Albertovi ze jmenované kaple po dobu jeho života, hledě k němu i k jeho nástupcům, ať jsou kdokolivěk, by je k obětování řečených mší svatých povzbudil, vroucněji těšil se dvojímu oděvu, letnímu totiž a zimnímu z látky soukenné, kterýmž knížecí služebníci řečeného hradu budou oděni, klerik pak téže kapli přisluhující obleku zimnímu, po všechny časy předem od pána téhož hradu, ať je kdokoli, což chceme, aby dle této listiny vzhledem k němu bylo břemenem jakožto doplnění zmíněné dotace bez jakékoliv obtíže, činime opatření a nařizujeme, aby se toho svědomitě dbalo, veškero právo, které Nám a Našim nástupcům ve vsi před tím držené a jejích příslušnostech v minulosti patřilo, jakož v přítomnosti patří nebo v budoucnosti mohlo nějakým způsobem přislušeti, neodvolatelným postupem přenášejíce a právo podací k řečené kapli Nám a Našim nástupcům, aniž by vadilo, kdyby dotčený hrad přešel prodejem, zástavou, směnou, darováním anebo na základě jakéhokoli titulu zcizeni na kteroukoliv osobu jakékoli důstojnosti. moci, přednosti, urozenosti, stavu nebo povolání sobě posloupně vyhrazujíce, a by předchozí tato ustanovení navždy nabyla pevné moci a platnosti, dali jsme tuto listinu sepsati a potvrditi přitištěním pečetí našich.

Sjednáno a dáno v Praze léta Páně tisícího třistého čtyřicátého osmého.

*

Literae donationis pagi Praskoles.

Nos Joannes, Dei gratia dux Carinthia, Comes Tirolis et Coriciæ ad universorum tam præsentium quam futurorum volumus notitiam pervenire, Quod nobis mente advertentes providâ inter curas anxias et mordaces. quæ continue in Nostri pectoris aula versantur, divinam nos tanto molestius offendisse et crebrius offendere bonitatem, quanto animum quam supervacue ad amorem extendimus creaturæ, a cognitione suspendimus Creatoris; Et præterea censentes dignum, salutiferum et rationi consonum, ut in Summi Principis principum omnium Domini, cujus nutu principamur in terris, ejusque Glorio

28

Jan Křt. Roškot: Darování vsi Praskoles knězi Albertovi.

sissimae Genitricis Mariæ Virginis perpetuæ, et omnium Sanctorum suorum reverentia, gloria et honore divini cultum Mysterii, per cujus celebrationem sanctam in Ara Sacrificium Corporis et Sanguinis Dominici. Quo nil utilius, nil suavius, nil salubrius, nil acceptius et nil efficacius ad impetrandum vivis gratiam. defunctis misericordiam apud Deum, per sacerdotum manus Venerabiles devotissime immolatur. Sacræ 1) Serenissimorum Principum Regum Boemiae et præsertim Excellentissimi et Beatissimi Ducis Wenceslai ipsius Regni patroni, de cujus generosa propagine ortum traximus, vestigia imitantes, quantum nobis est possibile, adaugere exacta diligentia studeamus, ut pius Pater Misericors, qui singulos actus hominum ut secundum eos retribuat, ponderat ad stateram super comissis per Nos innumerabiliter, et obmissis meritis saltem pro nobis intercedentibus aliorum Iudex Nobis in districto examine inveniatur ploratus: igitur capellam in honorem Sancti Apollinaris, quem inter cæteros Sanctos, quorum præclara merita multis et variis virtutum et miraculorum Insignibus decorata Sancta Mater Ecclesia veneratur speciali reverentia, ex puribus) amplectimur affectibus, instauratam in castro Nostro dicto Žebrák, per nos ibidem comparato emptionis titulo. et erectam, quam desolatam ibidem adeo invenimus, quod in ipsa ratione temporalium, quibus humanæ fragilitatis adjuta conditio Plasmatoris sui valet attentius vacare servitiis, Divina Officia rarissime agebantur. Volentes Spiritualibus prærogativis dotalibus, ut in ipsa quotidie una Missa perpetuis temporibus per ipsius Rectorem aut ejus vicarium celebretur sine intermissione qualibet, insignire. villam Nostram Praskoles dictam per Nos Nostris propriis pecuniis emtionis titulo comparatam, cum omnibus et singulis suis Juribus, hominibus, censibus, redditibus, usufructibus, utilitatibus, proventibus, emolumentis, agris cultis et incultis, Arvis, montibus, planis, collibus, vallibus, aquis aquarumve decursibus, piscinis, piscationibus aucupationibusque, venationibus, pratis, pascuis, hortis, pomeriis. Molendinis, humuletis, honore, proprietate. Dominio. Ju licio, libertate et caeteris suis pertinentiis universis nominatis et non nominatis, in quibus rebus existent. seu quibuscunque Nominibus censeantur, quae nunc ibidem sub terra vel super terram sint vel fuerint in futurum, nullis prorsus exceptis, præfata Capelle donavimus dotis nomine, et donamus, appropriamus, incorporamus, et donatione perpetua et duratura inviolabiliter assignamus tenendam, habendam et uti fruendam per ipsius Capellae Rectorem quemlibet et quiete et pacifice providendam, providentes ex tunc devoto Nostro familiari dilecto Alberto de dicta capella ad terminum vitæ suæ. in ipsum et ejus quoslibet successores, cui et cuilibet, ut ipsos celebrationi dictarum Missarum incenderet, delectet ferventius de amietu dupplici, æstivali scilicet ac hiemali de panni materia, qua Principales Servitores supradicti Castri vestiti fuerint. Clerico vero ipsius Capella Servitori de veste hiemali, perpetuis in antea temporibus per Dominum ipsius Castri, quicunque extiterit, que in eo ratione augmenti dotis prædicta presentibus volumus onerari sine difficultate qualibet disponiraus, ordinamas anima provi ieri, totum Jus, quod Nobis

- Zat: pluribus.

ac Nostris Successoribus in villa praehabita ejusque pertinentiis in præterito competit, ut præsenti, vel posset quomodolibet competere tempore in futuro translatione irrevocabili transfundentes, et Jus præsentandi ad dictam Capellam Nobis et Nostris Successoribus non obstante, si Castrum prædictum per venditionem, obligationem, permutationem, donationem vel quemque alienationis titulum ad quamcunque personam cujuscunque dignitatis, potestatis, præeminentiæ, Nobilitatis, status vel conditionis existentem devenerit, successive reservantes, Et ut præmissa robur obtineant perpetuæ firmitatis præsentes fieri et sigillorum Nostrorum appressione fecimus communiri.

Actum et datum Praga Anno Domini Millesimo, trecentesimo quadragesimo octavo.

Rukopisný sborník Evermonda Jiřího Košetického.

Podává Dr. Ant. Podlaha.

(Pokračování.)

7. Testamentum defuncti Dni Godefridi Olenii Abbatis Zabrdovicensis. (Str. 289a-291b). Cum semper hactenus solicitus pavidusque fuerim de morte mea certissima et hora incertissima, quâ hinc citabor ad tremendum tribunal, justissimo sistendus Judici, ad reddendas pro me mihique commissis animabus rationes, eapropter prævenire volens momentum illud (a quo mea pendebat aeternitas) migrationis meæ; scriptum istud ultima mea seriæque petitionis a Venerabili Conventu præmaturo, deliberato, beneque ponderato animo, jam pridem in chartam præsentem congestum, ad cistam communitatis Anno Dni 1679 die vero 23. Decembris servandum deposui, ut quam primum mortuus fuero, statim capitulariter toto Conventu congregato publice legatur, rogans et obtestans (per Deum ejusque ss. Matrem et ss. nostrum Patrem) omnes et singulos, præsentes et absentes, ut ea, quæ hinc instantissime peto, plene et integre, prout stant scriptaque sunt, plene, integre charitativeque, nemine contradicente, nihil omittendo vel immutando, adimpleant, et hanc ultimam gratiam, fraternumque affectum miseræ peccatricique animæ meæ in solatium et refrigerium præstent, secus facturi et me merito privabunt, et a se benedictionem Dei abalienabunt. Ante omnia instantissime peto cum s. Monica curam sepulturæ meæ nullam habeant. saltem obsecro ad altare Dei sint memores mei, et que sunt de consuetudine Sac. Ordis. in solatium et refrigerium peccatricis animæ meæ citius ac fieri poterit peragant. Corpus non abluant nec denudent, sed simplici antiquo habitu, cum religiosorum fratrum caputio indutum, mox ad tumbam depositum hominibus nullatenus spectandum, in capitulo vel ubi superioribus visum fuerit, usque ad diem depositionis vel sepulturæ deponant. In conductu nihil aliud fiat, quam quod Ordinarius præscribit. quodve aliis fratribus fieri solet, circa feretrum non plures quam 5 candelae in honorem ss. 5 vulnerum Christi, vel ad summum 7 in honorem septem effusionum sanguinis ejusdem accendantur, concio funebris nulla fiat. Insignia et alia hujusmodi, quae refrigerio animæ nihil prosunt, nulla prorsus feretro affigantur, sed fiant obsecro in summa simplicitate, ut in sepulturis etiam fratrum minorum fieri solent. Præveniant tempestive Patrem præsidem Majoris congregationis Brunensis, ne mihi ullum

honorem in exequiis deferant, nihilominus precibus alma Sodalitatis me commendent. Pulsus campanarum nonnisi noster fiat, in civitate nullus petatur, minus cum expensis et damno monasterii conducatur. Si religiosi rogati vel invitati pro meæ peccatricis animæ refrigerio celebraverint, omnibus et singulis gratias maximas habeo, et rogo, placeat ipsis eleemosynam juxta quod R. O. Priori et Venerabili Conventui fuerit visum, pro facultatibus monasterii elargiri. Peto sepeliri cum corona Christi, quia in vita chara mihi fuit, desidero, ut etiam mortuo jungatur, crux hispanica deponatur, quia indulgentiæ numismatis sancti Thomæ exspirant, si placet potest consepeliri. In communi cripta (quà etiam indignus sum peccator maximus) juxta fratres sepeliar: saltem hoc unice iterato rogo, ad altare Dei et in precibus suis sint memores mei.

Si visum fuerit placueritque venerabili Conventui in refrigerium miseræ peccatricisque animæ meæ vel ipsâ die exequiarum, vel aliâ opportuna pauperes convocare et aliquam eleemosynam cibi potusque, vel etiam (si facultates Monasterii admiserint) modicum nummum elargiri, Deo placitum erit mihique in solatium cedet, nolo hic quidquam disponere, ne proprietatis vitio minimam occasionem videar dedisse.

Patri Godefrido Sewersky, ut etiam mortuus aliquid benevolentiæ et charitatis exhibere possem, intercedo, quatenus eidem charitative concedant, ut in futura electione admittatur et inter electores voce in Capitulo gaudere possit.

Hæc quæ peto animæ meæ (per merita Christi) prodesse possunt, de affectu et charitate venerab. Conventus confido, quæso, ut nihil eorum omittant utentque. Vixi vester indignus prælatus pluribus annis. O! utinam melius et vobis præfuissem et monasterio huic profuissem, ignoscant, obsecro, quod plures tam verbis offenderim, quam exemplis scandalizaverim. Scripsi hoc præmeditate, considerate. bonâ et rectâ intentione, anno Dni 1672 die vero 9. Junii feriâ 5. Pentecostes, ipsâ die anniversaria electionis meæ, manu propria subscripsi.

P. S. Rogo, Breve brevissimum simplicissimumque forment; pro directione hæc subnecto:

Pro directione ad Breve formandum. Natus sum 1613 in ipso festo Nativitatis Bae Virginis Mariæ, religionem sum ingressus 1633 in festo transfigurationis Domini, in festo s. Thomæ feci professionem. 1640 in festo s. Joannis Baptistæ habui primitias. In festo ss. Trinitatis 1641 factus sum Neoreischii recenter introducti conventus e nostro monasterio 7 religiosis missis prius præses, dein prior. A. 1643 revocatus Zabrdovicium 28 9bris impositum est mihi officium Prioris. A° 1650 feria 5 Pentecosten 9. Junii electus sum præter mea merita indignissimus in Monasterii huius abbatem, per Svecos ante quinquenninm combusto monasterio, ruinatis bonis tribulationem et dolorem inveni. Si quid interim boni pro exigente necessitate monasterii sum operatus, cedat ad gloriam Dei si quid minus factum, ignoscat Deus, et non male accipiat Rmus Dnus sucessor et venerabilis conventus. Soli Deo honor et gloria, mihi vero confusio et ignominia.

8. (Str. 292a-293a). Zkrácené znění listiny o třech mších sv. Lohelianských, kterouž v obšírnější formě podal Košetický již na str. 284a-287b (srovn. č. 5.).

9. (Str. 293b-294a). Slavnostní báseň latinská, složená na oslavu přenesení ostatků blahoslaveného Heřmana Josefa ze Steinfeldu do Kolína n. R. dne 23. května 1699 za příčinou běhů válečných. »Colonia Ubi