Předmluwa. Básnictwj dřjw skwetlo, néž nauka ku skládánj básnj di a zpěwû sepsána byla. Nayprwnegŝj poetiku sepsal Aristoteles, recký mudrec ze Stagiry, genito okolo 3600 léta po stwořenj swěta žiw byl, gehož wsak básnjřské nauky gen prwnj kniha, o hrdinské básni a truchlohře zněgjej, potomstwu gest zachowána, ostatnj, gakž se Učenj domnjwagj, dwě knihy nepřjznj časů zahynuly. Horác kratičké nawedenj k básnjřstwj w listě swém Pisonum psaném nám pozůstawil, které, ačkoli tohoto umenj newywažuge, nicméně wšak zasluhuge toho, aby se mu mladj básnjři z paměti naučili. Po těchto dwau rozličných národů učenj muži podobné nauky k básnjřstwj sepsali, djlem wubec o básnjřském umenj we swých spisjch gednawse, djlem některá pokolenj básnj powygasniwše, n. př. mezi Wlachy: Lilio Reh. Giraldi (+ 1552), Jul. Caes. Scaliger († 1558), Marek Jer. Wida († 1566), Torg. Tasso († 1598), Jan Winc. Gravina (+ 1718), Frant. Maria Zanotti († 1777). Mezi Ŝpangely: Ignác z Luzan r. 1737 wýtečné djlo w této třjdě umě-nj wydal († 1754). Mezi Němci a Sweycari: Martin Opic († 1639), Gerh. Jan Vos († 1649), D. G. Morhof, J. C. Gottsched, J. J. Breitinger, J. J. Bodmer, Mich. Konr. Curtius w pogednánjch ku swému německému Aristotelowy poëtiky připogených 1753, Jan Adolph Schlegel, Karel Filip Moritz († 1747). Mezi Anĝličany: Ed. Bysche († 1679), Th. Pope Blount († 1697), Jos. Trapp (1747). Mezi Francauzi zwláště Ludwjk Racin († 1763), Jan Frant. Marmontel we swé knize : poëtique francoise r. 1763 a Mikulás Boileau Despreaux (1711) we swém spisu: l' art poëtique, kterýžto spis nad giné podobné spisy tak wynikal, že ho francauzstj básnjři geho wěku za swau biblj pokládali. Prá wě pak sem se čtenju této Boileauwowy knihy zanášel, když mi kniha: Počátkowe českého básnjřstwj dodána byla, w kteréžto se Slowanům prozodie časoměrná důkladnými důwody poraučj. I pokusil sem se tento Boílauwuw spis w časoměrnjch hexametřjch přeložiti, s gakowým prospěchem, o tom umělj česko-slowanŝtj básnjri sudtež. Mně dosti bylo, aspoň mým kraganum uká– zati, že ty překážky, které se potud werŝowánj časoměrnému wstřjc kládly, přemoci možno, k gehož sdokonálenj řeč naše ohýbká dosti nám podáwá prostředků. Ačkoli pak Boileau we swém spisu: l'art poëtique na francauské básnictwj nemalý ohled béře; přeswedčen wšak sem o tom, že naŝj mladj básnjři mnohým básnjřským prawidlûm z něho se naučj, gichžto k užitku obracenj nemalým ziskem pro naŝj literaturu bude. Že pak Boileau w IV. zpěwu této naučné básni w. 226. na wêdomj nam dáwá, že mu Horác přjležitosti k sepsánj této poëtiky podal; neliknowal sem se geho básnjřské předpisi s Horacowými prawidly srownati, a ta mjsta, na která a kde Boileau we swém spisu se ohledá, mladým naŝjm básnjrum w poznamenánjch poukázati. Ostatně zbytečné bude snad toho připomenauti, že sem některé, nemnohé wsak, slabiky, které Čechům krátké, ale Slowákům dlauhé gsau, obogetně bral, na př. rek, dokonalost, a t. d. gakowé swobody básnjři každého času od starodáwna mjwali, a že sem obsah tomuto spisu předstawil, k snadněgŝjmu předmětů w něm obsažených přehlednutj, gakowý k puwodnjmu wydánj připogen nenj. Nu! deyž Buh, aby i tato má práce literatuře nasj užitečná se stala. Psal sem w kostelnjch Morawcjch L. P. 1827. B. T. Uměnj Bá s njřské. Z pew I. Na chlumu parnasském opowáżliwě darmo ufá se Básnjr w básnictwj wýsosti dogjti nebeské: 5 Ó wy nebezpečným plamenem kdož w sardci hořjte, Po draze ternowité pěkných duchů wolně bězjte, Skládánjm wersůw bez užitku se pracně nemorte, Zwláštnj k reymu milost nepokládeyteż za ducha wtip, 10 Marných sladkostj klamawých wnad stále se bogte, Schopnostj a mocj mysli swé dlauho se radte. b) Stědrá přjroda, hlaw wýborných gsauc moci plodná, Wj udělit pjsem skladačům schopnosti potřebné: 15 Natura fieret laudabile carmen an arte, Quaesitum est. Ego nec studium sine diuite vena Altera poscit opem res, et conjurat amice. b) Týž w. 38-41. Sumite materiam vestris, qui scribitis, aequam Viribus et versate diu quid ferre rccusent, : Quid valeant humeri. |